Po zrušení legendární sk. B se francouzká automobilka se lvem ve znaku z
automobilových soutěží stáhla. Sportovní oddělení připravovalo jen malé 106 a model 306 S16 pro národní
šampionát. Chuť navázat na trimf Peugeotu 205 T16 však se vzniken nové kategorie kit
car v polovině 90. let zvítězila a na pařížském autosalonu měla 6. 10. 1994 premiéru maketa prototypu
306 Maxi. Dalším silným impulzem byly úspěchy konkurenčního Renaultu s novým modelm Clio Maxi. První
prototyp neměl tak široké blatníky na zádi se krčilo jen decentní přítlačné křídlo. Motor měl výkon "jen"
220PS, 6-ti stupňovou převodovku, 16" kola a pohotovostní hmotnost 930kg. To však byl pouhý začátek.
Ve sportovním oddělení ve Vélizy se horečně pracovalo a na Rallye Alsace du Vosges 1995 se davu představily
vozy 306 Maxi změněné k nepoznání s Panizzim a Doenlenem za volanty.
V rámci 50-ti kusové
kitové série měli technici velkou volnost. Například sběrné i výfukové potrubí mohlo být libovolné,
klikový hřídel a ojnice rovněž. Pouze blok motoru musel zůstat sériový. Vývoj motoru si vzala na starost
renomovaná firma Pipo. Vstřikování paliva Bosch bylo nahrazeno italským Mageti Marelli, které používal i
největší konkurent Renault. Čtvercový atmosferický motor se díky tomu mohl pochlubit zvýšeným výkonem
255PS. Převodovka zatím zůstala 6-ti stupňová Xtrac, samosvorný diferenciál ZF pocházel z předchozího
modelu 306 S16 sk. A. Podvozek zůstal stejný, pouze byl upraven na širší rozchod kol. Novinkou byly
naopak 17" kola a větší brzdy. Přední náprava byla osazena čtyřpístkovými třmeny a kvartetem malých
brzdových destiček. Speciálně vyvinuté vlastní tlumiče měly mohutnou pístnici o průměru 45mm.
Monumentálním dojmem působila i kevlarová šachta sání. Peggy je dost široký již sám o sobě, ovšem
technici využily beze zbytku možnost rozšířit jeho nápravy o 14cm. Pouze Golf IV, Astra
a Xsara dokázali být ještě širší.
O rok později přišly první velké úspěchy.
Francois Delecour dojel druhý na RMC, Gilles Panizzi pro změnu na Corsice (oba pouze součástí MS F2).
Mnohem důležitější byla však porážka Renaultů MAXI Mégane v domácím šampionátu. V roce 1997 bratři
Panizziové domácí titul obhájili.
Peugeot vyrukoval s druhou evolucí "trois cent six".
Hlavní změnou byla 18" kola, která dovolovala použít mega kotouče a 8-mi pístové třmeny. Zvýšený výkon
na 275PS dokázala lépe využít 7-mi stupňová sekvenční převodovka Xtrac. Na suchém asfaltu to byla
fantastická zbraň. Panizzi se dokázal s 306 Maxi umístit před továrními WRCy a na Corsice a na
Catalunye
obsadit 3. místo celkově.V posledním roce aktivního života přišli Francouzi s hydraulickým
diferenciálem
, který vyhodnocoval prokluz a reguloval hnací sílu na pravé nebo levé kolo.
Nejlepším výsledkem bylo druhé místo Delecoura na Korsice.
Ačkoliv se tým
zúčastňoval soutěží jen sporadicky, v MS dvoukolek získal druhou příčku. Překvapivě dobrý byl vůz i na
šotolině, vedle skvělých jízdních vlastností těžil také z pružného motoru, který pracoval v širokém
rozsahu 3000 - 9000 ot/min. To byla doména především pro Adruzila Lopese, který vyhrál v Portugalsku 1998
Formuli 2 a deklasoval tovární seaty. Lopes také kraloval v letech 1997/1998 v domácím šampionátu,
podobně jako Henny ve Švýcarsku nebo Van de Wauver v Belgii. Za zmínku stojí také vítězství Panizziho
(1998) a Monzóna (1999) na skvěle obsazené Rallye El Corte Inglés na Kanárských ostrovech.
Tento článek byl převzat z časopisu Rally č.4/04
Autor: Zdeněk Weiser
(Těžko bych to napsal lépe:) )
copyright 2007 - KALIVODA Constructions